A jak se to s tou medailí semlelo podle Hany Válkové.  Naše mužská štafeta měla startovní číslo 31, byla nalosovaná do skupiny s 8  týmy a měla šestý pořadový čas ve skupině. V této vlně jelo celkem 26 štafet, tedy pro orientaci sado-maso. Ota se svou bojovností a širokými rameny se vnutil do trychtýře v polovině startovního pole, na první předávce neskutečná mačkanice a zmatek. Láďovi bránili do vstupu do předávkového území jiné týmy, které tam ještě neměly co dělat. Museli jsme je knok-outovat a Ota se pak orientoval podle nejvyššího bodu na předávce, a to byl právě Láďa. Nasadil svýma dlouhýma nohama dlouhý krok, předal Tondovi, zvanému „indián“. Ten pořadí udržel a polední finálový úsek běžel Jakub. V cílové rovince na něj zle dotíral o metr vyšší Němec, ale Jakub se nedal. O výsledku pak rozhodlo pár centimetrů – viz foto. Pořád jsme ještě nevěřili, až se na tabuli objevily oficiální výsledky (naše třetí místo s časem 23:49,3, čtvrté místo německé štafety 23:49,7).

Mgr. Miroslav Vaníček

Více ve fotogalerii.